Člověk stižený vážnou nemocí se ptá: „Proč jsem onemocněl právě já? To mám za to, že jsem nikomu neublížil. Ti, kdo jsou zlí, zůstávají zdraví...“ Na otázku, proč se zlo dotýká jednoho či druhého, nedokážeme odpovědět. K pochopení, proč se nachází ve světě zlo, se zčásti přiblížit dokážeme, nikoli však k tomu, proč se vylévá právě na tohoto či onoho člověka: na malé dítě zasažené nevyléčitelnou nemocí, na mladého řeholníka, který byl pro Boží království ochoten sloužit celý život a tragicky zahynul, na věrné manžele, kteří přišli jeden o druhého.
V Katechismu ve článku 309 čteme: „Jestliže Bůh, všemohoucí Otec, Stvořitel uspořádaného a dobrého světa, se stará o všechny své tvory, proč existuje zlo? Na tuto otázku, tak naléhavou jako nevyhnutelnou, tak bolestnou jako tajemnou, nemůže stačit žádná ukvapená odpověď. Křesťanská víra ve svém celku představuje odpověď na tuto otázku: Dobrota stvoření, drama hříchu, shovívavá láska Boha, který vychází vstříc člověku svými úmluvami, vykupitelským vtělením svého Syna, darem Ducha, shromážděním církve, silou svátostí, povoláním k blaženému životu, který se předem předkládá souhlasu svobodných tvorů, ale o který se mohou též předem - a to je úděsné tajemství - připravit! V křesťanském poselství není jediný bod, který by z jistého hlediska nebyl odpovědí na problém zla“ | Katechismus katolické Církve, 309.
Když se Ježíš dozvěděl o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví obětních zvířat, jak čteme v Lukášově evangeliu, nezačal se nad touto zprávou pohoršovat. Ale řekl: Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.
Ježíš neposuzuje činy násilníků ani mravní profil obětí. On mluví o pokání, o tom, abychom se obrátili my. Neodsuzuje hříšníka, nesvaluje vinu. Chce jediné: pokání. Naší odpovědí na zlo ve světě má být pokání, tj. obrácení srdce k Bohu. Jen tak se zachráníme od nejhorší podoby zla, od věčné záhuby. Zlo ze světa totiž neodstraníme ani spravedlivým násilím, oko za oko, zub za zub, ani posuzováním, jako bychom svým slovním odsouzením zlu přetrhli nit, natož pohoršením či dokonce rouháním. Jedinou cestou, nikoli cílem, je pokání. Definitivním se vypořádáním se zlem bude až nebeský Jeruzalém, v němž Bůh setře slzu z každé tváře.
Zrcadlo spravedlnosti, Maria, oroduj za nás!